Princip metody je odpozorovaný z přírody. Vychází ze staré lesnické zkušenosti, že kůrovec (lýkožrout smrkový) se vyskytuje na místech, kde proběhla nějaká jiná pohroma, jako jsou polomy po vichřici, vývraty po těžkém sněhu a podobně. Smrk, který uvadá z jakýchkoliv důvodů, voní totiž jinak, než strom zdravý. Lýkožrouti tyto odstíny pachů dokáží zachytit a vyhodnocují je tak, že oslabený a uvadající strom je mimořádně vhodný k založení potomstva. Nehrozí zde totiž, jako u stromu zdravého, že brouk bude při svém pobytu v lýčí stromu zalepen pryskyřicí.
A toho využíváme v boji proti lýkožroutům. Připravíme jim jakousi umělou, malou a kontrolovanou přírodní kalamitu. Pokácíme několik stromů, a brouci se na ně slétnou. Na kmenech můžeme pozorovat, s jakou pílí se zavrtávají do kůry. Zanechávají přitom charakteristické hromádky pilin - drtin.
Asi po šesti týdnech se vylíhnou mladí lýkožrouti, ještě neschopní života mimo své dočasné obydlí. A to je nejvyšší čas, kdy je návnadu nutné odvézt co nejdál od lesa, nejlépe rovnou na pilu. Tam lýkožrout vysychá a hyne při zpracování dřeva.
Tyto takzvané lapáky klademe několikrát do roka. Ochráníme tím okolní smrkové porosty od kůrovcové kalamity.
Hromady takových kmenů - lapáků - nejsou tedy vizitkou nepořádku, ale svědčí o starostlivém hospodaření v lesích.
Zapsáno 13.7.2011